3rd International Conference on Innovations on Vitreous and Retinal Diseases

Vídeň (2. – 3. 9. 2005)

Ve dnech 2. a 3.9.2005 se ve Vídni konala 3. mezinárodní konference se zaměřením na vitreoretinální onemocnění. Na jednání bylo přítomna velké množství předních evropských a světových vitreoretinálních specialistů. Celý kongres měl vysokou odbornou úroveň. Odborný program byl rozdělen do následujících hlavních nosných témat:

retinální pigmentový epitel, kmenové buňky – experimentální studie
Marmor (Staford, USA) podal v úvodní přednášce historický přehled znalostí o PE. Stanzel (Vídeň, Rakousko) se zabýval možnostmi autologní tranplantace buněk PE. Transplantace samotných kultivovaných buněk PE je problematická na terénu poškozené Bruchovy membrány, řešením tohoto problému je transplantace štěpu PE a chorioidey v plné tloušťce. Das (Hyderabat, Indie) prezentoval zkušenosti s transformací kmenových buněk kostní dřeně na buňky PE.
tranplantace PE
Aylward (Londýn, Velká Británie) prezentoval 5-ti leté výsledky translokace PE v kombinaci s extrakcí CNV. 3 z 5 pacientů měli stále funkční štěp PE, ovšem zlepšení zrakové ostrosti bylo u všech pacientů tranzientní. Van Meurs (Rotterdam, Holandsko) prezentoval zkušenosti s transplantací laloku PE a chorioidey v plné tloušťce. Výsledky jsou povzbudivé. Autologní transplantace štěpu PE vede ke stabilizaci vizu u pacientů s vlhkou formou VPMD. Podobné výsledky prezentoval i Kirchhof (Köln, Německo).
retinální chipy
Iezzi (Detoit, USA) prezentoval přehled používaných typů retinálních chipů. Výzkum se soustředil na ciliary-derivated neutrophic factor (CNTF), který dovede v pokusech na zvířecích modelech zvýšit senzitivitu retiny na elektrickou stimulaci.
diabetes
Kreplerová (Vídeň, Rakousko) prezentovala zkušenosti s chirurgií katarakty u pacientů s diabetickou retinopatií, progrese nálezu na sítnici byla pozorována u 12% pacientů. Kieselbach (Innsbruck, Rakousko) prezentoval změnu trendů v diabetické vitrektomii. Zdůraznil význam kombinované chirurgie katarakty a PPV, přechod k operacím diabetického makulárního edému cestou PPV s peelingem ILM. Stolba (Vídeň, Rakousko) prezentovala výsledky v terapii diabetického makulárního edému cestou PPV s peelingem ILM v porovnání s kontrolní skupinou a aplikací triamcinolonu. Podle výsledků PPV s peelingem ILM pozitivně ovlivňuje zrakovou ostrost, ve skupině triamcinolonu bylo do 1 měsíce pozorováno zlepšení vizu, ale po 6 měsících se zraková ostrost vrátila na původní úroveň. Pozitivní efekt intraokulární aplikace triamcinolonu je limitován na 3 měsíce. Bopp (Bremen, Německo) prezentovala výsledky terapie diabetického makulárního edému triamcinolonem na 412 očích, šlo o pacienty, kteří nereagovali na laserovou terapii. Funkčního zlepšení bylo dosaženo u poloviny očí. Mezi základní komplikace patřil především sekundární glaukom u 20 % očí, 1 endoftalmitida a 4 pseudoendoftalmitidy.
myopie
Ohji (Osaka, Japan) a Stirpe (Řím, Itálie) prezentovali soubory myopických pacientů s amocí způsobenou makulární dírou a dále soubory pacientů s makulární retinoschízou. Metodou volby je v obou případech PPV s tamponádou plynem, nebo silikonovým olejem. Devin (Marseille, Francie) prezentoval zkušenosti s makulární T-plombou u pacientů, u kterých selhala pars plana vitrektomie. Nová makulární plomba má charakter písmene T a v makulární oblasti ji není nutno fixovat stehy. Plomba je fixována v oblasti temporálního ekvátoru a zasunuta pod makulární krajinu.
nové trendy v léčbě odchlípení sítnice
Wilkinson (Baltimore, USA) prezentoval ve svém sdělení současné trendy terapie amoce. Podle jeho názoru převládá u starších chirurgů obliba plombáže s kryokoagulací, u mladších poté PPV s vnitřní tamponádou. Jde podle jeho nálezu o generační problém. Obě metody jsou podle velkých studií efektivní a je pouze věcí chirurga, kterou zvolí. Byl nastolen problém učební křivky, obou postupů, přičemž plombáž podle sdělení vykazuje delší učební křivku proti PPV. Veckeneer (Rotterdam, Holansko) prezentoval syndrom „líného“ pigmentového epitelu po úspěšné operaci rhegmatogenní amoce, který se vyskytuje především u mladších pacientů. U příčiny stavu spekuluje o možnosti podílu PE. Zdravý PE resorbuje subretinální tekutinu daleko pomaleji, než poškozený PE.
vitreolýza
Kampik (Mnichov, Německou) prezentoval novou studii využívající intraokulární aplikaci Microplasminu v léčbě makulárního trakčního syndromu. Microplasmin je nízkomolekulární rekombinantní protein, který obsahuje katalytickou doménu lidského plasminu. Intraokulárně aplikovaný microplasmin indukuje kompletní vitreoretinální separaci a zdá se být nadějným medikamentem v léčbě poruch vitreoretinálního rozhraní.
dětská chirurgie
Trese (Rochester, USA) prezentoval 10-ti leté výsledky v terapii retinopatie nedonošených (ROP). Ve stádia 4A prokazuje 90% anatomickou úspěšnost po včasně zahájené laserové a kryoterapii. Ve stádiu 4B a 5 je anatomická úspěšnost pouze 76%. V této skupině pacientů zůstává stále i při použití PPV 28 % očí bez světlocitu.
PVR a trauma
Wong (Liverpool, Velká Británie) prokazuje efektivitu intravitreálně používaného 5FU a heparinu v redukci incidence PVR. Kuhn (Birmingham, USA) prezentoval nový koncept v léčbě perforujících poranění, ruptur bulbu a poranění s cizím nitroočním tělesem. Prognóza těchto úrazů je vážná pro vysokou incidenci PVR. Strategie léčby těchto poranění tkví v primární limitované PPV již během primárního ošetření, dále ve vysoké dávce steroidů a následné PPV do 100 hodin od úrazu s profylaktickou retinektomií v okolí posteriorně lokalizované rány, evakuací subretinálně lokalizované hemoragie, laserovou retinopexi a tamponádu expanzivním plynem, či silikonovým olejem. V dalším sdělení Kuhn referoval výsledky léčby pooperačních endoftalmitid. Strategii léčby spatřuje v časné a kompletní PPV, která zajistí pacientům ve více než 90 % zrakovou ostrost 0,5 a lepší. Výsledky Endophtalmitis Vitrectomy Study (EVS) považuje za zcela překonané.
VPMD
Das (Albuquerque, USA) prezentoval nové poznatky o retinální a chorioideální angiogenezi. Základním stimulem angiogeneze je hypoxie, která stimuluje produkci vaskulárních růstových faktorů (VEGF, IGF-1, angiopoetiny), integrinů a proteáz, které vyúsťují v proliferaci a migraci endoteliálních buněk. Za fyziologických okolností existuje rovnováha mezi aktivátory a inhibitory angiogeneze. Pokud dojde nějakým mechanismem k jejímu postižení, dojde ke stimulaci angiogeneze, nebo vzniku chorioretinální atrofie. Schmidt-Erfurt (Vídeň, Rakousko) informovala o spektru možností terapie VPDM. Doposud převládají farmakologické strategie terapie zastoupené verteporfinem, triamcinolonem, anti-VEGF protilátkami a jejich kombinacemi. Bartz-Schmidt (Tübingen, Německo) prezentoval výsledky studie, která porovnávala efekt extrakce CNV s kompletní 360 st. makulární translokací a PDT. Oči po makulární translokaci vykazovaly lepší výsledky, nicméně zákrok byl zatížen téměř u 50 % pacientů komplikacemi. Introini (Milano, Itálie) prezentoval výsledky studie s anecortave acetátem, který byl aplikován juxtasklerálně v depotní injekci každých 6 měsíců. Oproti placebu byl prokázán statisticky významný efekt, v porovnání s terapií verteporfinem byla prokázána stejná efektivita ve smyslu zachování zrakových funkcí. Michels (Vídeň, Rakousko) prezentoval první výsledky studie s Bevacizumabem, který byl systémově podáván pacientům s vlhkou formou VPMD. Preparát stabilizoval nebo zlepšil zrakovou ostrost u většiny pacientů v intervalu do 6-ti měsíců. Jako nežádoucí účinek byla pozorována lehká hypertenze.

MUDr. Petr Kolář, Ph.D.
Oční klinika FN Brno a LF MU v Brně